Použití tohoto zoufalého zvolání se může zdát v dnešní době poněkud nadnesené, jistě, zvláště pokud si ho zasadíme do kontextu doby, ve které ho dvojice Voskovec+Werich použila. Není ovšem současná společenská a politická situace v České republice na takové úrovni, že i takováto zvolání jsou na místě?
Stejně jako celý svět i Českou republiku zasáhla neúprosná vlna populismu, xenofobie a popírání dějin. Británie si odhlasovala odchod z EU, demokracie v Maďarsku a Polsku povážlivě slábne. Náš bývalý federální bratr se brodí zástupy příznivců šílence Kotleby a vyrovnává se s naprosto zbytečnou smrtí novináře a jeho partnerky. Situace u nás není o nic lepší. Dvě nejdůležitější (alespoň oficiálně) postavy republiky prezident i ministerký předseda jsou muži, u kterých se musí značná čast společnosti překonávat, aby je vůbec dokázala se sebezapřením poslouchat.
Prezident Zeman obklopený servilním a prospěchářským týmem lidí, již dávno neslouží českým zájmům, ale východním mocnostem. Úlisný kancléř bez vyžadované prověrky zneužívá svého postavení jak se mu zachce a zároveň se v textových odpovědích vysmívá tázajícím se novinářům, poradce Nejedlý s vizáží devadesátkového podnikatele zneužívá svého postavení neméně šikovně než kolega kancléř, Ředitel tiskového úřadu, mimo jiné nadšený komunista svou funkci záměrně neplní, jeho, dle jeho slov trojjediná úloha v praxi zahrnuje bagatelizace, urážky a aroganci, z tohoto pohledu si Miloš Zeman nemohl vybrat kvalifikovanějšího mluvčího. Nemyslitelné v demokratickém státě v roce 2020, říkáte si? Ale ovšem že ne, to je realita českého všedního dne.
Nabízí se otázka, zda je z této situace cesta ven. Spolek milion chvilek pro demokracii uspořádal několik demonstrací, kde se neméně zoufalí lidé než já vyjádřili proti současným pořádkům.
„Respektuje výsledky voleb” bylo řečeno ze strany vládnoucí většiny. Ano, jistě, stále máme na rozdíl od Ruska volby svobodné, díky za to, ovšem také jsme společnost ve které se dá docílit solidního výsledku ve volbách pomocí argumentačních faulů, lží a polopravd nebo fantastickými sliby, které se nemohou nikdy vyplnit. Je i toto evropský, či dokonce světový trend? Nebo je česká společnost nezralá a demokracii západního střihu si nezaslouží? Vždy jsme měli možnost na někoho svést vlastní nedostatky, at’ už to byl císař pán, Hitler nebo komunisté, dnes už takovou možnost nemáme, je to čistě na nás a z toho důvodu si musím položit otázku: Shledáme se někdy v lepších časech?
