Autor tohoto sloupku musí hned ze začátku přiznat určitou fascinaci Británií, proto níže uvedené názory nemohou být objektivní.
Londýn uchvacuje. Stejně jako New York, Barcelona či Budapešť. A přece, není Londýn ve srovnání s ostatními slavnými městy a metropolemi osobitější a výjimečnější?
Zástupy turistů se nemohou vynadívat na Thames, Tower Bridge, či St. Paul Cathedral. Kritici zmiňují příšerné dopravní zácpy, předražené… cokoliv a přeplněné metro. Z České republiky jsme zvyklí na určité animozity vůči hlavnímu městu, nejinak tomu je i v Británii, zejména northeners nenechají na Londýnu nit suchou a zpravidla označují lidi žijící v hlavním městě za posh prick (dobré vychování mi nedovoluje přeložit tento výraz). Jak to tak ovšem bývá, pravdu mají samozřejmě obě strany.
Londýn je hrozivě drahý, přeplněný, obrovský a uhnaný. A přece, díky velikosti, si každý najde oblíbená místa, která ani nemusí být tak busy. Například má nejoblíbenější čtvrt’ Fulham, která volně navazuje na trochu umolousanější Chelsea, v ní najde člověk to, díky čemu zapomene na přeplněné metro, pivo za pět liber a sandwich za čtyři. Nabízí totiž výjevy z Čapkových Anglických listů. Domy jeden jako druhý, ne luxusní, ale krásně udržované a respekt budící, trávníky téměř dokonalé, stařičký fotbalový stadion Craven Cottage, který má takový genius loci, jaký žádný moderní, nově postavený stadion mít nemůže. Úžasně klidný park hned u řeky jako by patřil do Londýna jen částečně.
Londýn si umí jako málokteré město uchovat svojí tvář a zajímavost. Spousta moderních metropolí se začíná navzájem podobat, Londýn je unikátní. Cihlová architektura k němu, stejně jako k celé Británii samozřejmě patří a konzervuje nádech starých časů i přes obrovské a luxusní mrakodrapy, které se s městem již stačily přirozeně sžít.
Jaké pro mne bylo překvapení, když jsem při své předposlední cestě do Londýna zaslechl spolucestující vyprávět, že se těší do Primarku a večer zase honem domů. Jistě, letenky byly v době před světovou pandemií dostupné pro každého a tím cestování poněkud ztratilo punc výjimečnosti. Ale letět do Londýna jen nakupovat mi přijde přeci jen poněkud přehnané. Sám ovšem budu příští návštěvu prožívat intenzivněji, protože, jestli k něčemu je tato zvláštní situace dobrá, tak k tomu, abychom si uvědomili, že ne všechno je taková samozřejmost, jako se mohlo ještě před koncem minulého roku zdát.
